KOPÍROVAŤ LEN S IKONKOU!!!
↓↓ ↓↓ ↓↓


HAITI: pomoc !!!

chceš pomôcť?? pomôž tu:

DMS SOSHAITI


Šťastné Vianoce :)

5. srpna 2009 v 17:24 |  Fun Fiction
Tři měsíce prázdnoty. Čtvrt roku naprosté nicoty, beznaděje a bolesti tak nepředstavitelné, že bylo až nemožné, vyjádřit ji tak prostou věcí, jako byla obyčejná slova. Po třech měsících tohoto utrpení… začaly Vánoce. Svátky, které pro Edwarda po tolika nekonečných desetiletích neznamenaly už téměř nic, ho teď nesnesitelně ničily. A nemohlo za to nic jiného, než neustálé představy, že je mohl strávit s ní. S ní… ušklíbl se sám nad sebou při vědomí, že není schopen ani pomyslet na její jméno.

S chladným, nic neříkajícím výrazem v obličeji sledoval, jak Alice zdobí gigantickou jedli a vesele si u toho pobrukuje. Zatímco se větve sytě zeleného stromu unaveně prohýbaly pod nánosem jejího "vánočního umění", všichni ostatní si užívali klidu a pohody svátků. Cullenovi neslavili Vánoce tak, jako všichni obyčejní lidé, přesto si každoročně tyto svátky připomínali dodržováním některých zvyků. Vánoce pro ně hlavně znamenaly čas pohody, strávený v rodinném kruhu. Jenže letos jejich Vánocům něco chybělo. A všichni moc dobře věděli, co. Nebo spíše kdo… Edward sledoval všechnu tu lásku a porozumění, které kolem něj cirkulovalo v nezřízených gejzírech a měl pocit, že ho to roztrhne. Jak se může dívat a vnímat něco, co jemu tak strašně chybělo. Čeho se mu nedostávalo, po čem toužil, a hlavně… co sebral jí. Osobě, kterou miloval nade všechno na světě sebral i tak obyčejnou věc, jakou byla radost z Vánoc. Moc dobře si to uvědomoval. Mohl se utěšovat tím, že za těch pár měsíců zapomněla, ale to by nesměl ve svém nitru cítit takovou prázdnotu. Prázdnotu svou i její. Cítil ji tak zřetelně, že se prohlubovala s každou jeho myšlenkou na ni. Nebylo minuty, kdy by nezpochybňoval a nepřehodnocoval svoje rozhodnutí opustit ji, ale pokaždé v sobě tuto pochybnost udusil. Vítězil nad ním strach ze sebe samotného. Kdyby si tak byl jistý tím, co je správné a která cesta je nejlepší pro ně pro oba. Jenže přesvědčení a jistota pro něj byli luxus, který si nemohl dovolit. Ještě chvíli pozoroval Jaspera, jak zezadu objímá Alici a něco jí šeptá do ucha a pak se v něm najednou cosi zlomilo. Vystřelil jako šíp z pokoje a následně i z domu. Ostatní jen šokovaně pohlédli na prázdné křeslo, ve kterém ještě před chvílí ztrápeně seděl. "Co to--?" Nechápal Emmett. "Kam tak letěl?" Divila se Rosalie a její nádherné plné rty se chvěly úlekem. "Já vím kam." Pronesla Alice a po tváři se jí rozlil blažený výraz… … urazit cestu do Forks a najít ji, bylo pro něj to nejmenší. Stačilo dopřát čichovým smyslům tu opojnou vůni, která mu tolik chyběla a která ho opět na pár vteřin naprosto ochromila. Její vůně byla zase tak intenzivní, jak když ji viděl tenkrát poprvé. Na vzdálenost pouhých několika kilometrů konečně zase cítil její kůži, vlasy, dech a samozřejmě také neodmyslitelnou krev. I kdyby měl v tu chvíli sebevětší pochybnosti o tom, jak se rozhodl, nemohlo ho nic zastavit. Už to nebylo v jeho moci. Možná to byl osud, možná v tom sehrála svou roli náhoda, ale když ji po takové době znovu uviděl, stála uprostřed jejich louky. Všude kolem ní se rozprostíral bělostný sníh v kontrastu s tmavým lesem, který louku lemoval. Stála k němu zády a on měl najednou pocit, že když udělá krok vpřed, směrem k ní, zmizí mu. Ve Forks to nebylo moc běžné, zvlášť ke konci prosince, ale na obloze na malinkou chvilku vysvitlo ostré odpolední slunce a ozářilo téměř polovinu louky. Právě tu polovinu, na které stál Edward. Stačilo jí, aby ko utkem oka zahlédla tolik povědomý záblesk. Ztuhla, nevěříc vlastnímu srdci, které se automaticky rozbušilo jako na povel. Srdce jí přikázalo otočit se, aby přesvědčilo nevěřícný rozum… Byl tak neskutečně skutečný. Stál několik metrů před ní, v celé své oslnivé a blyštivé kráse. "Bello…" Z úst mu po třech měsících uniklo její jméno. Třásl se mu hlas a až po chvíli si uvědomil, že se třese úplně celý. "Edwarde!" I její hlas se zlomil a z očí jí proudem vyhrkly slzy. V tu chvíli už neměl žádné pochybnosti. Žádná nejistota nebo strach. Takhle to totiž mělo být. Cítili to oba dva. Jediný přískok a zblízka hleděla do jeho zlatých očí. "Šťastné Vánoce." Vydechl a dřív než stačila něco říct, zaplnil její ústa polibkem…


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama