KOPÍROVAŤ LEN S IKONKOU!!!
↓↓ ↓↓ ↓↓


HAITI: pomoc !!!

chceš pomôcť?? pomôž tu:

DMS SOSHAITI


Návštěva 2.diel

10. srpna 2009 v 19:31
2.diel

Nevím jak dlouhá doba již uplynula, přestal jsem mít přehled kde jsme. Ale mezera mezi mnou a nimi zůstávala stále stejná. Budu se jí moci po tomto ještě podívat do očí a necítit při tom hrozné výčitky ? Musím je dohnat, musím ! Zrychlil jsem, jenže co budu poté dělat ? Mají ohromnou přesilu, copak může jeden bojovat proti sedmi upírům. Doufal jsem, že Alice uvidí co se děje a zavolá ostatní. Jenže ona teď byla na lovu s Jasperem, míle daleko od ostatních. Možná..Snad…Naděje umírá poslední.

Najednou se únosci zastavili. Zaostřil jsem pohled na les daleko před námi. To není les, hlupáku! Vlkodlaci stáli klidně, čekali. Bylo jich...bylo jich mnoho. Upíři chtěli utéci bokem. Ty ale obklíčila má rodina. Chtěl jsem, aby přišli, ale teď? Dostal jsem je do nebezpečí. Felix prosvištěl kolem nich a už byl pryč. Volterra je nedaleko odsuď, přivede si posily, které ani sedm upírů a smečka vlkodlaků nepřemůže. Mohl jsem se za ním vydat, možná by se mi ho pokusilo dohnat, ale bál jsem se, že by se zatím něco stalo s Bellou a já bych ji už nikdy nemusel vidět.

"Kdokoliv z vás se pohne, rozervu jí krk!,"byla to Jane. Malá neškodná hra se jí vymkla z rukou. Jestli existuje Bůh, tak ať teď při mně stojí. Ne kvůli mě, ale kvůli ní - lidské dívce, kterou tahám z nebezpečí do nebezpečí.

" Chci mluvit s Arem," řekl jsem pomalu a sledoval jsem důkladně malou upírku a Bellu.

" O čempak? Měli jsme dohodu, vy jste ji nedodrželi,"odsekla.

" Přidám se k vám." Všichni ztuhli. Jejich pohledy spočívali na mně. Podíval jsem se na Esme, Rosalii, Alici, Jaspera a Emmetta. Stáli při mně, vědí že je pro mě Bella důležitější než cokoliv. Nakonec jsem si nechal svého stvořitele - Carlislea. Díval se na mě moudrýma smutnýma očima. Jen doufám, že víš co děláš. Nevěděl jsem, jednal jsem ze zoufalství.

" Tak to je jiné, Ara to rozhodně potěší, ale půjdeš s námi jen ty a Alice ..a samozřejmě ta holka."

Já, Alice, Alec, Demetrim, Jane, další tři upíři a jedno malé křehké jehňátko. Sebevražda? No jasně, proč ne ?

I když cesta nebyla dlouhá, trvala snad věčnost. Rychlost mých myšlenek byla 10 000 myšlenek za vteřinu. Plánoval jsem útěk, ale každý měl jen jeden a stále stejný konec - smrt Belly i mě.
Utéci ? Nemožné, našli by nás a zabili. Nabídnout jim, že bych zůstal u nich, proměnil Bellu a poslat s Alicí do Forks? Ne, Bella by se pro mě vrátila a zase by jsme oba nezůstali naživu. Sloužit jim oba i s Alicí ? Ne, je chci z toho vynechat. A i kdyby, jak dlouho by jsme to vydrželi ? Pak by jsme stejně museli utéct a opět zemřeli.

Zastavili jsem se před vchodem do pevností Volturiových, před kanálem. Musel jsem se ušklíbnout. Kanál, jak luxusní. Bella se dívala na mě. Vystrašené oči, plné beznaděje, paniky. Nechtěla tam, já taky ne. Posledně, když tu byla….zahnal jsem vzpomínky.

Upíři naskákali dovnitř. Nahoře jsem zůstal s Alecem, který stále držel Bells. Jane už čekala dole ve stoce. Alec přistopil k otvoru, zavřela oči a pustil ji. Z úst se jí vydralo tiché vyjeknutí. Upír pokynul, abych skočil první. Přistoupil jsem k okraji. Rozhlédl se kolem. Město při západu slunce bylo okouzlující, ale stejně jako růže má své trny i tohle místo mělo své skryté nebezpečí. Možná je to naposledy co vidím oblohu,denní světlo,sluce. Zhluboka jsem se nadechl čerstvého vzduchu a vychutnával si ho. Pomalu jsem ho vypouštěl z plic. Stačil jeden plynulý pohyb a já padal do temnoty. Nevěděl jsem co mě čeká, ale jedno jsem věděl určitě. Nečeká mě teď nic dobrého.



Zdroj: mylovetwilight.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama