KOPÍROVAŤ LEN S IKONKOU!!!
↓↓ ↓↓ ↓↓


HAITI: pomoc !!!

chceš pomôcť?? pomôž tu:

DMS SOSHAITI


Bolest a vztek 1.diel

10. srpna 2009 v 21:33
Kdybych mohla brečet, oči bych měla pláčem opuchlé a kolem mě by snad bylo malé slané jezírko, ale problém byl v tom, že jsem nemohla. Tak moc jsem to ale chtěla, abych tu bolest vyplavila ze sebe ven, pryč. Jediné co jsem mohla dělat bylo vzlykat a křičet. Teď bez něj byl svět úplně jiný, myslela jsem, že už mně nic nemůže překvapit, ale mohl, on byl pryč a já zůstala sama.

Avšak smutek nebyla jediná emoce, co si se mnou teď pohrávala. Hněv. Ano, hněv. Nesnášela jsem je. Všechny. Tu odpornou rodinu. Ale hlavně jeho. Vzal mi ho, a tím mi zničil život. Měla jsem sto chutí ho zabít, i kdyby to bylo to poslední, co na tomhle světě udělám.
Jenže to by netrpěl ani zdaleka tak, jako já teď. Musela jsem vymyslet něco mnohem horšího. Chtěla jsem, aby trpěl, aby věděl, co je to bolest, beznaděj a vztek.

Přemýšlela jsem, že teď bych se mohla usadit. Někde ve vesnici, blízko velkoměsta, kvůli potravě. Ale nedokázala jsem se zvednou a odejít.
Hleděla jsem na ty trosky. Zde přišel o život. Přímo tady ho zabili. Teď v noci zde nikdo nebyl, naštěstí. Můj křik, ale musel někoho vzbudit a tak nebude dlouho trvat a někdo sem přijde. Zvedla jsem se a rychle jsem běžela pryč.

Posadila jsem se na pařez. Potřebovala jsem přijít na jiné myšlenky, nějak ze sebe dostat všechny ty pocity. Napadla mě jen jedna věc - lov. Měla jsem štěstí, protože nedaleko určitě někdo byl. Cítila jsem jeho pach. Tiše jsem šla k němu.

Když jsem k němu došla zjistila jsem, že je to muž. Mohl mít něco kolem čtyřicítky. Měla jsem co dělat abych na něj rovnou neskočila, ale chtěla jsem si s ním alespoň trošku pohrát.
Ploužil se pomalým nejistým krokem po cestě. Nejspíš šel z hospody, neboť z něj byl cítit alkohol.

"Dobrý den, pane. Nejspíš jsem se ztratila, nevíte, kudy se dostanu do města ?," nevinnější výraz a hlas už jsem nasadit nemohla.
" Tudy," ukázal na cestu. Důkladně si mě prohlížel.
" Aha, děkuji. Mohla bych jít s Vámi ? Jít ve tmě sama lesem…. to není nic pro mě," andělský úsměv.
" Klidně, slečno," a šel. Spíš se potácel.

Už jsem nemohla víc čekat, žádné hraní, hlad je hlad. Skočila jsem na něj a rozsápala mu hrdlo. Snažila jsem se, aby ani jedna jediná kapka téhle životadárné kapaliny nepřišla nazmar.
Byl mrtví dřív než si vůbec mohl uvědomit do se stalo. Olízla jsem si rty. Chutnal dobře. Měl hodně nasládlou krev.

Prohledala jsem mu peněženku, ne kvůli penězům. Žádné fotky manželky ani dětí. Svobodný? Třeba bydlí .. bydlel sám.

Podařilo se mi najít jeho dům, byl to jen malý domek, ale vevnitř poměrně útulný a čistý. Ani zde jsem nenašla známky toho,že by bydlel ještě s někým. Výborně. Mám domov. Alespoň na nějaký čas. Byla fajn zase mít pocit, že máte nějaké útočiště. Místo kam se můžete kdykoliv vrátit.

Usadila jsme se do křesla a vymýšlela pomstu. On bude platit za to, že mi zabil mého chotě, mého Jamese.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama